Terasa pro krásné i horší počasí

Skoro každý rodinný dům současnosti zdobí možnost přímého vstupu z obytné části na zahradu

Těžko hledat další prvek, který by desítky nejrůznějších rodinných domů spojoval do té míry, jako terasa. Dnes skoro každý rodinný dům z hlediska řešení interiéru charakterizuje možnost přímého vstupu z jeho obytné části právě na terasu. Ta se tak stává jakousi “místností” navíc. A pokud je dobře řešená, bývá i jednou z nejvyužívanějších částí rodinného domu současnosti.

Ideální spojení interiéru rodinného domu a zahrady… Kus přírody doslova vtažený do široce pojatého obytného prostoru… Zda se terasa zejména za hezkého počasí skutečně stane oblíbeným místem pobytu obyvatel domu, to záleží na více faktorech. Jsou jimi hlavně situování terasy v rámci komplexního řešení bezprostředního okolí domu, velikost terasy, její vybavení nábytkem i pohyblivou zelení a hlavně její vazby s dispozicemi samotného obydlí. Součástí větší terasy obvykle bývá místo k upravování pokrmů – zahradní gril, krb nebo dokonce letní kuchyně. Tuto část terasy se pak vyplatí pojmout jako zastřešenou.

Za letního dne je tu krásně! Od prvních teplých dnů se nabízí možnost tady snídat i večeřet. A ani padlá tma nemusí být signálem k opuštění tohoto místa. Horší je to však za pozdního podzimu, v zimě a časně na jaře. Vysloveně smutné místo. Zvlášť, když počasí svými rozmary odhalí chyby, které jsme při budování terasy udělali.

Kam s ní
Má-li terasa spolehlivě plnit očekávání do ní vkládaná, měla by být co nejvíce vzdálena od míst, kde k pozemku přiléhá komunikace, zvláště pokud jde o cestu vysloveně rušnou. Rovněž je velmi žádoucí izolování terasy od sebesympatičtějších sousedů, natož pak od náhodných kolemjdoucích. Dokonce i od hlavního vchodu do domu by měla být terasa co nejdál. Musí ležet na místě, odkud je pěkný pohled do zahrady. A samozřejmě být naopak vzdálena takovým praktickým nezbytnostem, jakými v okolí rodinného domu bývají nutně popelnice, kompost nebo parkoviště aut. Pokud jde o vlivy počasí, je žádoucí nejen slunce, ale rovněž závětří.

Jižně? Nebo jinam?
Situování terasy v závislosti na světových stranách do jisté míry vyplývá z preferencí lidí, kteří ji budou užívat. Terasa na jižní i západní straně tělesa domu bude nejspíš intenzivně osluněna a ke skutečně příjemnému pobytu na ní, se stane nezbytností úkol postarat se o jistou míru zastínění. Ať už za pomoci vzrostlých stromů, nebo speciálních konstrukčních prvků.

Na terasu umístěnou na východě, bude slunce svítit jen dopoledne, což se stane možná vítané v parném létě, ale v jiných ročních dobách bude pobyt zde limitován. Konečně sever pro terasu znamená jen nouzové řešení, slunce budeme muset hledat na svém pozemku někde jinde.

Vazby s domem
Nejčastěji terasa volně navazuje na obytnou část dispozičního řešení domu směrem do zahrady. Za hezkého počasí, hlavně v létě, tak dobře řešená terasa přejímá ve dne i večer funkci obývacího pokoje. Odpočívá se tu, konzumují pokrmy a nápoje, přijímají návštěvy… Už z toho všeho vyplývá, že je žádoucí hlavně vazba terasy na kuchyni rodinného domu.

Dobré projekty současných rodinných domů s takovým pojetím většinou počítají a z kuchyně často vede na terasu přímý vchod. Přijatelným řešením je i spojnice z kuchyně na terasu přes obývací pokoj. Pokud má dům samostatně řešenou jídelnu, bývá rovněž výhodné umístit vchod na terasu právě odtud.

Zejména u větších rodinných domů není zvláštností dokonce vybudování dvou samostatných teras, případně kontinuálně probíhající velká terasa zasahuje i dvě světové strany obvodu domu. Pak se rozhodně uplatní také dva samostatné vchody na takovou terasu.

Vazby se zahradou          
Terasa je ideální možností, jak otevřít rodinný dům do širšího okolí. Z toho důvodu je žádoucí, aby podlaha tělesa domu měla co nejmenší převýšení proti okolnímu terénu. Jen takové, jaké je nezbytně nutné, aby sousedící plochy neohrožovaly prostředí interiéru domu při dešti nebo přívalech sněhu. Přílišné převýšení tělesa domu nad terasou není žádoucí a víc než jeden schod už znamená pouze nouzové řešení.

Tím se dostáváme k jednomu ze základních pravidel: Terasa je součástí objektu rodinného domu a proto je třeba řešit její zásadní podobu i detaily už ve fázi projektování. Platí obvyklá pravidla. Hlavně je třeba pamatovat na dostatečné bezpečnostní odstupy například mezi krbem či grilem a stolem (minimálně 140 cm) a zabezpečit volný průchod mezi jednotlivými prvky vybavení terasy směrem od domu dále do zahrady. Taková komunikace by měla mít šíři alespoň 90 cm a rozhodně například nesmí oddělovat ohniště od stolu.

Nejčastější podoby terasy
Formálně je terasa sice velmi variabilním prvkem, ale její nejčastější podoby vyplývají z konstrukčních zásad, jimiž je vedena stavba rodinného domu, k němuž přiléhá. To znamená, že terasa obvykle využívá přesahu střechy nad domem, často bývá s ohledem na zvětšení takto kryté plochy podřízeno i situování obvodové stěny domu. Tak navíc vzniká žádané závětří. Úplné překrytí terasy má samozřejmě také své výhody, ale na druhé straně brání působení slunce. Ponechat celou terasu bez jakéhokoli pevného zastřešení vyznívá až příliš provizorně… Sebelepší slunečníky sice mohou ochránit před paprsky slunce, některé dokonce dočasně budou čelit také dešti, ale velmi zranitelné jsou za větru. Podobně se chovají markýzy.

Ideální terasa tedy bude mít část své plochy pevně zastřešenou, ať už za pomoci konstrukce střechy domu, nebo své vlastní. Druhá část terasy zůstane volně přístupná slunci. Příjemné je, když zejména větší terasu částečně chrání také vzrostlé stromy. Působení větru by mělo eliminovat alespoň z jednoho směru těleso domu. Ještě lepší samozřejmě je, když je takto terasa chráněná ze dvou stran.

Konstrukce
Povrch terasy musí ležet o několik centimetrů níž, než v jaké výšce je podlaha rodinného domu. Rostlý terén by měl být upraven dobře udusanou vrstvou štěrku a na ní ještě další alespoň deseticentimetrovou vrstvou písku. Existují konstrukce teras, kdy jsou už na tuto vrstvu položeny betonové dlaždice, ale důkladnějším řešením je vybetonované těleso terasy v tloušťce zhruba 10 cm. Až na jeho povrch se pak aplikují další materiály.

Plocha terasy musí mít rozhodně jistý spád, úplně stačí dvě procenta, aby bezpečně odtékala dešťová voda. Mezi betonovou konstrukcí terasy a obvodovou stěnou rodinného domu musí zůstat dilatační spára vyplněná trvale elastickým materiálem.

Co na povrch?
Nejčastěji používaným povrchovým materiálem terasy je karemická dlažba. Je trvanlivá a praktická, musí však splňovat jednu základní podmínku – vysokou mrazuvzdornost. To souvisí s její nasákavostí, tato hodnota musí být nižší než tři procenta. Pokud jde o jinou kvalitu dlažby použité na venkovní terase – otěruvzdornost – žádána je alespoň třída IV.

Jinou možností úpravy povrchu terasy je dlažba z kamene, nejvíce se používá žula a pískovec. Čím dál častěji však můžeme vidět na terasách povrchy dřevěné. Dřevo v tomto užití přestalo být považované za nepříliš trvanlivé, zásluhu na tom mají dokonalé impregnace a také skutečnost, že jsou dostupnější, než dříve vysoce kvalitní dřeva exotická.

Bez nábytku to nejde
Když už jsme v lehké nadsázce výše použili ve spojitosti s terasou rozšířeným obytným prostorem pojmenování “místnost navíc”, musíme se také smířit s tím, že tento prostor bude nezbytné zařídit. Zahradní nábytek, ohniště, osvětlení, mnohdy i zastiňovací panely jako ochrana před větrem, sluncem i nažádoucími pohledy. A pochopitelně, že atmosféru na terase podtrhne vhodná zeleň.

Zahradní nábytek je dnes nabízen ve velmi široké škále druhů i materiálů a také v různých cenách. Terasa musí být dostatečně prostorná. Základem jejího vybavení by měl být velký stůl a příslušný počet židlí. Nejlépe samozřejmě ze dřeva nebo kovu. Je smutný pohled na terasu jinak skvěle zařízeného a výstavního rodinného domu, pokud na ní vévodí bílé plastové výlisky simulující židle, stolek nebo dokonce křesla.