Dřevostavby v zahradní architektuře (I.)

O tom, že dřevostavby mají od pradávna své místo nejen v běžném stavitelství, ale také v zahradní architektuře, přesvědčila svým brilantním příspěvkem na semináři ve Volyni architektka Kateřina Mertenová.

 

1. Úvod
Společným prvkem všech vývojových fází zahradního umění bylo využití drobných architektonických prvků v kompozici zahrady či parku, které tvořily pohledová i perspektivní ukončení vnitřních zahradních prostorů (tzv. points de vue), podobně jako vodní prvky či sochařská díla. Budovy okrasného i užitkového charakteru (jízdárny, konírny, míčovny, fíkovny, oranžérie, sala terreny, belvedery a divadla) byly svojí architekturou přizpůsobeny zahradnímu prostoru a často vytvářely charakteristické motivy celé dispozice. Kompoziční uplatnění staveb se měnilo spolu s vývojem zahrady, kdy například zahradní stavba vystavěná na osu pravidelného barokního prostoru či aleje se stala po přeměně zahrady v krajinářský park součástí malířských scenérií, které návštěvník postupně objevoval při procházce meandrovitými cestami.

Nejvíce těchto drobných architektonických prvků nacházíme v přechodové fázi mezi geometrickou a rozvolněnou krajinářskou formou zahradních celků, označované často jako sentimentální či klasicistní zahrada. Jednalo se zejména o chrámky, altánky, ruiny, domky, poustevny, švýcárny či vyhlídkové věže. Tyto stavby měly zvyšovat dramatický účinek jednotlivých scenérií. Inspirací pro jejich ztvárnění byly kromě exotických prvků z Číny také další orientální stavby (např. z Japonska, Indie, Polynésie), římská antika či sama vlastní historie, která byla ztělesněna zejména gotizující architekturou. A tak se v různých částech parku kombinovaly různé druhy stavebních slohů, což se stalo symbolem osvíceneckého smýšlení. Zvolený architektonický styl a druh staveb měl umocňovat zamýšlené citové rozpoložení návštěvníka. Předlohu pro většinu těchto staveb bylo možné najít v dobových vzornících, tzv. Ideenmagazinech, které byly často součástí zámeckých knihoven.

Tyto okrasné stavby byly označovány jako fabriques, či follies a nezřídka byly stavěny jako dřevostavby! Následující příklady drobné zahradní architektury ze dřeva pocházejí z 3 zahradních areálů v České republice, zámecké zahrady v Českém Krumlově, zámeckého parku v Červeném Dvoře a Podzámecké zahrady v Kroměříži, které byly předmětem mého výzkumu a zároveň prošly různým stupněm přeměny barokní kompozice v krajinářský park, takže můžeme sledovat i změnu přístupu k těmto stavbám v průběhu času.

2. Hudební pavilón (Český Krumlov)
Hudební pavilón v bludišti – 1776
Hudební pavilón v bludišti – 1776

Hudební pavilón – pohled – 1879, Jan Štěrbík
Hudební pavilón – pohled – 1879, Jan Štěrbík

Altán v českokrumlovské zámecké zahradě byl postaven v roce 1752 ve středu pravoúhlého bludiště, které bylo vysazeno z habrů v rámci rokokových úprav zámecké zahrady jihozápadně od letohrádku Bellaria. Bludiště tvořilo oblíbenou součást barokních zahrad a zpravidla bylo umisťováno do jednoho z bosketů jako prvek pro rozptýlení a zábavu panstva. Samotnému bloudění tedy předcházelo ještě objevování atrakcí v jednotlivých bosketech.

Dřevěná konstrukce stavby byla posazena na zvýšenou podezdívku čtvercového půdorysu. Vlastní altán byl přístupný dřevěným schodištěm od hlavní cesty. Na čtyřech nosných sloupech spočívala mansardová střecha korunovaná měděnou dekorativní vázou. Mezi sloupy byl vložen obvodový parapet. Strohost nosné konstrukce byla změkčena volutovými konzolami, které se podobaly ztvárnění okenních otvorů Bellarie a zábradlí parapetních zídek. Zvýšená úroveň podlahy altánu umožňovala návštěvníkům zahrady pozorovat bludiště z nadhledu, neboť horní okraj tvarovaných habrových stěn pravděpodobně nepřesahoval úroveň parapetu. Podhled omítané dřevěné klenby vyzdobil F. J. Prokyš nástropní malbou s iluzivně podanými plastickými články a alegorickými výjevy čtyř ročních období. Mansardová střecha pavilónku, pokrytá šindelem, svým tvarem připomínala v té době oblíbené a často v zahradách napodobované čínské chrámky – pagody.

V roce 1843, kdy bylo při krajinářské přeměně zahrady bludiště zrušeno, proběhla generální oprava altánu. V té době měl červeně natřenou dvojitou šindelovou střechu s polévanou vázou na špici a uvnitř pevně zabudované lavice. Besídka měla základy, podezdívku a sklípek. Nejstarší dochovaná dokumentace stavby pochází až z roku 1870, kdy bylo okolí altánu upraveno v romantickém duchu. Zde jsou ještě zakresleny rohové lavice, schodiště, které nemělo zábradlí, a dvoukřídlá vstupní dvířka s dřevěnými sloupky. Na konci 19. století byla vstupní dvířka nahrazena jednokřídlými a nové schodiště bylo opatřeno sloupky zábradlí s gotizujícím tvaroslovím. Pavilón v té době sloužil jako besídka pro hudebníky, kteří zde hráli pro návštěvníky, což přispívalo k celkovému charakteru zahrady jako místa pro oddech panstva, hry v bludištích a na houpačkách, slavnostní představení v letní a zimní jízdárně a vyjížďky na loďkách po jezírku. Intimita Bellarie vábila galantní kavalíry a zámecké slečny k dostaveníčkům, z dřevěného altánu se linuly tóny podmanivé hudby.

Hudební pavilón zůstal zachován ve své rokokové podobě po celý následující vývoj zámecké zahrady, měnilo se pouze jeho okolí, od pravoúhlého bludiště se složitým systémem živých plotů po romantickou úpravu. Kolem altánu byly nepravidelně vysazeny stromy, které vytvořili stavbě pozadí, avšak nikoli romantickou scenérii, jak bylo obvyklé u přírodně krajinářských kompozic té doby.

3. Kůrový domek (Červený Dvůr)
Kůrový domek vedle Letní jízdárny – kolem 1800
Kůrový domek vedle Letní jízdárny – kolem 1800

Kůrový domek po zrušení Letní jízdárny
Kůrový domek po zrušení Letní jízdárny

V Červeném Dvoře nalezneme dřevěný objekt polygonálního půdorysu umístěný v severní části zahrady, s fasádou obloženou stromovou kůrou a zastřešením šindelovou valbovou střechou s dekorovanými přesahy. Fasády jsou prolomeny pravoúhlými okenními a dveřními otvory. Domky obložené kůrou, podobně jako stavby z jiných přírodních materiálů - kamene a mechu, často v zahradách plnily roli poustevny.

Domek, který dostal kvůli svému vzhledu přezdívku „Perníková chaloupka“, získal dnešní podobu během romantických úprav zahrady v 2. polovině 19. století. Měl téměř pohádkový charakter oblíbený v anglických krajinářských parcích a byl určen ke hraní dětí. Inspirací mu měla být obdobná stavba v anglickém královském parku nedaleko Windsoru.

Na stejném místě však dle plánů ze začátku 19. století a kreseb Pauliny ze Schwarzenberku z doby kolem roku 1800 stávala již v barokně klasicistní fázi zahrady drobná budova zázemí Letní jízdárny, či lóže, odkud panstvo mohlo sledovat dění v jízdárně i za nepříznivého počasí. Měla obdélníkový půdorys, valbovou střechu a patrně již obklad stromovou kůrou. Byla opatřena okny a vstupními dveřmi symetricky umístěnými, se zaklenutím půlkruhovým obloukem a s okenicemi se žaluziemi. Pravděpodobně se tedy spíše jednalo pouze o přestavbu staršího objektu pro nový účel a polygonální přístavba a změna tvaru otvorů byla součástí této přeměny v polovině 19. století. Kůrový domek mohl být pravděpodobně i vytápěn či v něm byla umístěna kuchyně, jak dokládá přítomnost zděného komína. V 1. polovině 20. století poté, co byla na místě Letní jízdárny zřízena zelinářská zahrada, sloužil domek nejen dětem, ale i pro ukládání zahradnického nářadí.

4. Střelnice (Červený Dvůr)
Letní jízdárna s Kůrovým domkem (modře) a Střelnice (červeně) – 1819
Letní jízdárna s Kůrovým domkem (modře) a Střelnice (červeně) – 1819

Střelnice – kolem 1800, Paulina ze Schwarzenberku
Střelnice – kolem 1800, Paulina ze Schwarzenberku

Protože střelba do terčů patřila k oblíbené panské zábavě, a to jak mužů, tak žen, součástí zámeckých zahrad a parků bývala střelnice. I historické plány barokně klasicistní zahrady u zámku v Červeném Dvoře dokládají její přítomnost („Schießstatt“ na plánu z roku 1810). Střelnice se nacházela poblíž severní hranice zahrady. Dle plánu obsahovala zděnou stavbu, dle kresby Pauliny ze Schwarzenberku lehký dřevěný přístřešek, který chránil panstvo před nepřízní počasí a odkud se střílelo do dvou terčů umístěných v topolové aleji orientované směrem ven z areálu. Střelnice se nezachovala do dalších vývojových fází zahrady.

5. Domek z hranice dříví (Červený Dvůr)
Tato drobná dřevěná stavba pravděpodobně stála na křížení pěšin v jižní části klasicistní zahrady v Červeném Dvoře, neboť zde žlutě zakreslený objekt na plánu z roku 1810 je v legendě označen jako „Scheiterhaus“ (= dům z polen). Zároveň na kresbě Pauliny ze Schwarzenberku se objevuje domek postavený z polen, zastřešený stanovou střechou pravděpodobně z větví a slámy. Objekt mohl sloužit jako úkryt před nepřízní počasí, která zastihla návštěvníka zahrady při procházce. Bohužel tato stavba byla během krajinářské přeměny parku zrušena.

Domek z hranice dříví – kolem 1800, Paulina ze Schwarz.
Domek z hranice dříví – kolem 1800, Paulina ze Schwarz.

Domek z hranice dříví – 1800, Josef Fischer
Domek z hranice dříví – 1800, Josef Fischer

6. Domek z hranice dříví (Kroměříž)
Ve východní části Podzámecké zahrady byla na přelomu 18. a 19. století uprostřed stinného bosketu z buků a dubů, kde „všechno bylo ponecháno milé matce přírodě“ (J. Fischer) vytvořena hranice dříví krytá doškovou střechou. Uvnitř byl zřízen salón vyzdobený moderními tapetami, s tureckými pohovkami a ozdobnými stolky. Společnost zde mohla posnídat, nebo si jen dopřát občerstvení šálkem kávy či sklenkou likéru za doprovodu melodií vyluzovaných ukrytými hudebníky. V blízkosti tu byla v obrovském dubu skrytá jednoduchá kuchyňka. Vzhledem ke způsobu provedení neměla stavba patrně dlouhou životnost, jak ostatně dokládá i plán z roku 1832, kde již stavba zachycena není.

7. Přístaviště gondol (Kroměříž)
Přístaviště pro gondoly (modře) a Domek z hranice dříví (červeně) – 1802
Přístaviště pro gondoly (modře) a Domek z hranice dříví (červeně) – 1802

Přístaviště pro gondoly – 1800, Josef Fischer
Přístaviště pro gondoly – 1800, Josef Fischer

Jednou z hlavních atrakcí sentimentální Podzámecké zahrady byly projížďky po vodním kanálu, odkud mohli návštěvníci nerušeně obdivovat okolní partie. V pravém nároží bazénu proto vyrostlo přístaviště benátských gondol, které bylo tvořeno jednoduchým dřevěným přístřeškem. Jak píše J. Fischer, obsluha gondol byla oděna do červenobílých pruhovaných námořnických obleků a plavbu na lodičce doprovázely melodie hudebníků, usazených přímo na lodi či na břehu.

8. Salón ukrytý ve slaměném stohu (Kroměříž)
Nedaleko Chropyňské aleje byl na přelomu 18. a 19. století vytvořen stoh slámy, který v sobě ukrýval kabinet s několika překvapeními pro příchozí návštěvníky. Bohužel přesné umístění není z plánových podkladů známo. J. Fischer popisuje, že ze stran se vysunuly sedačky a celá jedna stěna mohla v jednom okamžiku zmizet a nabídnout tak pohled do květinové zahrádky. Venku na louce stíněné vysokými topoly byl umístěn terč pro učení se střelby „ku ptáku“. Předpokládám, že vzhledem k charakteru stavby neměla její existence dlouhého trvání.

Ing. Kateřina Mertenová, Ph.D.
Převzatý článek z www.tzb-info.cz