Dřevostavby v zahradní architektuře (II.)

9. Čínský pavilón (Kroměříž)
Tento typ staveb, ovlivněný módou chinoiserií, byl velmi častou součástí romantických kompozic sentimentálních anglo-čínských a krajinářských parků. V Podzámecké zahradě se poprvé objevil v 90. letech 18. století v nově upravené části zahrady, která vznikla za ještě barokně uspořádaným parterem v bosketu mezi Chropyňskou alejí a Mlýnskou strouhou v sentimentálním duchu. V tomto bosketu byl na travnaté ploše téměř na břehu mlýnského náhonu vytvořen umělý kopeček, na nějž stoupala rampa lemovaná dřevěným zábradlím. Na návrší byla vztyčena patrová stavba, pravděpodobně dřevěná, na centrálním osmibokém půdorysu, zakončená stanovou stříškou se zvednutými rohy, na špičce s výraznou korouhvičkou patrně s plechovým drakem. Patro bylo opatřeno průběžným balkónem s lehkým kovovým zábradlím, s přístupem po vnějším schodišti. Fasády byly dekorovány svislými pruhy v bílé a růžové barvě a byly opatřeny okny s půlkruhovým záklenkem a dřevěnými žaluziovými okenicemi. Interiér byl dekorován také v čínském stylu.

Čínský pavilón s houpačkou – 1800, Josef Fischer
Čínský pavilón s houpačkou – 1800, Josef Fischer

Mandarínský domek nad vodním kanálem – 1850
Mandarínský domek nad vodním kanálem – 1850

V případě Podzámecké zahrady byla obvyklá funkce chrámku jako zahradního pavilónku sloužícího k rozjímání a podávání čaje spojena s funkcí vyhlídky jak na zámek, tak do volné krajiny s řekou Moravou, loukami a pastvinami mimo zahradní areál. Z vyhlídky se jistě nabízely malebné scenérie. K rozptýlení návštěvníků, unavených dlouhou procházkou, sloužila i dřevěná houpačka umístěná u paty kopce.

Stavba nebyla využita do krajinářské kompozice, ale funkci vyhlídky převzala Květinová věž. Po připojení nových částí areálu se v nově uspořádaném přírodně krajinářském Maxmiliánově parku objevil nový dřevěný objekt inspirovaný čínskými motivy – tzv. Mandarínský domek („Mandarinen Haus“) umístěný nad vodním přítokem mezi napájecím kanálem a Divokým rybníkem a do dnešních dnů se nezachoval. Byl zbudován kolem roku 1849 podle návrhu autora nové podoby Podzámecké zahrady – tedy arcibiskupského architekta Antona Archeho. Pavilón čtvercového půdorysu se stupňovitou jehlancovou střechou nesenou čtveřicí sloupů v každém z nároží vydržel při Divokém rybníku asi 30 let. Střecha s výrazně vytaženými okraji byla při spodním obvodu zdobena ozdobným vlysem, další dekorativní doplňky se nacházely v nárožích střechy a ve vrcholu.

Průhled na Čínský pavilón na ostrově Divokého rybníka
Průhled na Čínský pavilón na ostrově Divokého rybníka

Čínský pavilón – zaměření západní strany
Čínský pavilón – zaměření západní strany

V 80. letech 19. století proběhla výstavba již třetí dřevěné stavby v čínském duchu – Čínského pavilónu, tentokrát na nově vytvořeném ostrově v Divokém rybníku. Jednoduchý otevřený chrámek obdélného půdorysu o rozměrech 2,7 × 3,5 m byl podpírán soustavou 12 sloupů sdružených v nárožích po třech a završen dvoustupňovou stříškou se zvednutými rohy a korouhvičkou uprostřed. Pavilón byl postaven na vyvýšený sokl tvořený trámovým roštem, k jehož založení bylo použito pilot, zarážených do terénu. Tři pravidelně rozmístěné dvojice pilot kruhového průřezu měly být využity i pro založení vstupních schodů v břehu ostrůvku i před vstupem do pavilónu. Stabilitu soklu zajišťovalo vnitřní, nasucho kladené cihlové zdivo.

V každém z nároží pavilónu se nacházel válcový sloup, posazený na hranolovou podnož s kanelováním. Mezi podnožemi sloupů bylo rozepjato dřevěné zábradlí s dekorativně pojatými výplněmi vyříznutými z dřevěné desky, zasunuté do drážek madla a prahu. Každý z dvanácti sloupů sestával ze tří odlišně řešených částí – vysoké spodní části s bohatým členěním, střední partie počínající v úrovni entaze a římsou oddělené hlavice. Spodní část sloupu byla obložena kanelovanými „píšťalami“, které byly ke sloupu připevněné hřebíky. Navazující dřík byl opatřen spirálovitě se stáčejícím tordováním, vytvořeným prostřednictvím subtilních lišt oblého profilu, přibitých k dříku drobnými hřebíčky. Hlavice sloupů byly zdobeny sádrovým zoomorfním reliéfem, znázorňujícím dráčka s roztaženými křídly. Nad hlavicemi se nacházel nízký překlad s kanelováním. V úrovni tohoto překladu byl celý objekt pavilónku svázán v příčném i podélném směru vždy dvojicí kovových táhel, zakotvených v blízkosti nároží. Uprostřed půdorysu se nacházel podstavec se sochou.

Střecha pavilónu byla kryta plechem a měla dvě úrovně, oddělené volným světlíkem. Vzhůru stočené rohy byly zdobeny plechovými ornamenty v čínském stylu, světlík byl dekorován dřevěnými aplikacemi a ve vrcholu vyšší stříšky byl umístěn čínský dráček. Podhled obou střech byl opatřený hladkou omítkou nanesenou na rákos. Původní barevnost exteriéru pavilónu byla poměrně střízlivá, patrně v kontrastu světle natíraných nosných prvků a tmavším (červeným?) zastřešením. Patrně kolem roku 1910 došlo k náročnější úpravě exteriéru, sloupy i podhledy zastřešení doplnily pestré barevné kombinace s bohatou ornamentální či geometrickou malbou.

Poslední, dodnes dochovaná stavba čínského pavilónu představuje velmi kvalitní ukázku drobné, v podstatě stále v romantickém duchu cítěné zahradní stavby. Pavilón, umístěný do romantického zákoutí Divokého rybníku, mimořádně působivě akcentuje uvedenou partii Podzámecké zahrady a přispívá k vyváženému působení její přírodní a architektonické složky.

10. Poustevna (Kroměříž)
Poustevna jako v romantických zahradách oblíbené místo pro rozjímání byla na konci 18. století postavena na pozadí tmavého lesíka na konci Podzámecké zahrady při ústí Mlýnské strouhy do řeky Moravy. Dřevěná stavba nepravidelného půdorysu se štíhlou věžičkou a doškovou střechou byla obklopena zahrádkou s miniaturními ovocnými stromy, vonícími květinami a rostlinami užitečnými v kuchyni. Poustevna na rozdíl od většiny ostatních dřevěných staveb pocházejících ze sentimentální úpravy zahrady byla zakomponována i do krajinářského parku, ovšem již bez své okrasné zahrádky. Zrušena byla až v druhé polovině 19. století.

Čínský pavilón (modře) a Poustevna (červeně) – 1832 
Čínský pavilón (modře) a Poustevna (červeně) – 1832

Poustevna – 1800, Josef Fischer
Poustevna – 1800, Josef Fischer

11. Tahitský chrámek (Kroměříž)
Dřevěný Tahitský chrámek byl postaven na přelomu 18. a 19. století na mírném pahorku na rozhraní zahrady a volné okolní krajiny v době přeměny Podzámecké zahrady v sentimentálním duchu, kdy byly ke stávající ploše zahrady připojeny i některé pozemky za mlýnským náhonem. Kruhová stavba se štíhlými dřevěnými sloupy, slaměnou stříškou a tamburem měla upomínat na tichomořské výpravy Jamese Cooka. Protože stála na samotném konci zahrady, poskytovala nerušený výhled do volné okolní krajiny, zejména na louky a pastviny. K pohodlí pozorovatelů sloužily lavice a křesílka, spletená z vrbového proutí. Chrámek byl i sám cílem pohledů, zajímavý výhled návštěvníkům poskytoval například můstek přes mlýnský náhon.

Bohužel ani Tahitský chrámek nebyl zakomponován do pozdějšího krajinářského parku, neboť se dostal dovnitř dispozice parku. Funkci vyhlídky převzala nejprve nová vyhlídková plošina na umělém návrší v ose Chropyňské aleje, nahrazená později Maxmiliánovou kolonádou, a Květinová věž na samotném ostrohu při ústí Mlýnské strouhy do řeky Moravy.

Tahitský pavilón za Mlýnskou strouhou – 1800, J. Fischer 
Tahitský pavilón za Mlýnskou strouhou – 1800, J. Fischer

Květinová věž – 1850
Květinová věž – 1850

12. Květinová věž (Kroměříž)
V rohu nově vytvořeného krajinářského Maxmiliánova parku, na ostrohu u ústí Mlýnského ramene do Moravy, byla vztyčena monumentální 23 metrů vysoká vyhlídka nazývaná Bellevue. Po obvodu věže vytvořené z 16 kmenů pevně vetknutých do podnože vedlo na horní vyhlídkovou plošinu spirálovité schodiště. Uprostřed stál na podlaze z kamenné mozaiky sloup s květinovou vázou. Protože byla střecha vyhlídky pokryta růžemi, nazývala se stavba také Květinovou věží. V druhé polovině 19. století byla věž zrušena.

13. Mostky (Červený Dvůr)
Zajímavým příkladem dřevěných konstrukcí jsou také klenuté mostky v Červeném Dvoře, jejichž výkresy byly nalezeny v archivních materiálech včetně variant barevného ztvárnění. Vzhledem k šíři vodního toku, který pod nimi měl protékat, je pravděpodobné, že se jednalo o mostky z přelomu 18. a 19. století, které vedly přes slepé rameno tzv. Anglického potoka v jihovýchodní části klasicistní zahrady, anebo byl menší z nich překlenut přes úzký vodní tok vytékající z potoka.

Návrh mostků
Návrh mostků

Velký most u ruin – 1800, Josef Fischer
Velký most u ruin – 1800, Josef Fischer

14. Mosty (Kroměříž)
Další dřevěné mosty se nacházely v Kroměříži. Pravidelná parterová plocha před zámkem byla spojena s kouzelným lesem za kanálem pomocí dřevěného mostu opatřeného lucernami. Přes mlýnský náhon vedly další dva dřevěné mosty, jeden byl přímý jednoduchý a nacházel se u selského statku, druhý (Velký most) byl obloukový s okrasným zábradlím a spojoval ruiny s ovocným sadem. Všechny mosty poskytovaly zajímavé výhledy na stavby umístěné na obou březích, na dřevěné loďky projíždějící po vodě či na zelení porostlé břehy a hladinu s vodním ptactvem. Mosty se ale staly i pohledovým cílem. Dřevěné mosty byly při úpravách ve 30. letech 19. století odstraněny a byly vybudovány mosty nové, kamenné s umělecky ztvárněným litinovým zábradlím.

15. Paraplíčko v labyrintu (Kroměříž)
Paraplíčko v labyrintu – 1832
Paraplíčko v labyrintu – 1832

Paraplíčko bez labyrintu
Paraplíčko bez labyrintu

Zajímavou hříčku dodnes nalezneme v Podzámecké zahradě. V jednom z bosketů zahrady byl v 90. letech 18. století zřízen labyrint. Měl půdorysný tvar voluty, stěny tvořené stříhaným živým plotem a na konci spletité cesty bylo umístěno velké dřevěné paraplíčko s plechovou krytinou a lavicí v podnoži. Labyrint plnil svoji úlohu ještě na počátku krajinářských úprav, neboť je zachycen na plánu z roku 1837, ale do výsledné kompozice, pravděpodobně kvůli nutnosti pravidelné náročné údržby, již začleněn nebyl a dochovalo se pouze paraplíčko, které tak mohlo chránit návštěvníky parku před deštěm a sluncem.

16. Houpačka (Červený Dvůr)
Jak je patrné z kresby Pauliny ze Schwarzenberku, v zahradě se na počátku 19. století nacházela jednoduchá houpačka zavěšená mezi dvěma dřevěnými kůly, umístěná jihovýchodně od hlavního parteru na louce obklopené vzrostlými stromy. Její poloha je dokumentována jak na plánu z roku 1810, kde je označena jako „Hütschen“, tak na plánu o devět let mladším. Později o ní nemáme zmínky.

Houpačka – kolem 1800, Paulina ze Schwarzenberku
Houpačka – kolem 1800, Paulina ze Schwarzenberku

Louka s houpačkou – 1819
Louka s houpačkou – 1819

17. Další drobné zahradní prvky (Kroměříž)
Další dřevěné konstrukce, sloužící jako zábavné prvky, můžeme nalézt například v Podzámecké zahradě v 2. polovině 19. století. Jednalo se o střelnici u stohu slámy, v Maxmiliánově části parku pak tatarský stan z červenobílé látky, v houští u řeky Moravy cikánský stan s postavou starého Cikána, vlajkový stožár či skupinu mechanických figur Číňanů, která se přišlápnutím prkénka na cestě ukláněla a zvonila zvonečky.

Ing. Kateřina Mertenová, Ph.D.
Převzatý článek z www.tzb-info.cz